Úvodní stránka » Vyprávěj » Náš život se zvířátky IV.

Náš život se zvířátky IV.

11. Květen 2010

Pro úplnost tohoto tématu se musím zmínit i zvířatech, ktéré jsme chovali pro jejich užitek – hospodářská zvířata. Bylo jich celá řada a mnohdy je jejich osud a soužití s námi nezajímavé. Vzpomenu je  chronologicky a zastavím sem jen u těch, které jsou spojeny s veselou příhodou nebo jinou zajímavostí.

Po přistěhování do Žlutic jsem se  domluvil s osazenstvem restaurace  Beseda na náměstí, že využijeme  opuštěné a nevyužívané prostory patřící k provozovně. Složili jsme se na nákup dvou podsvinčat a krmení. Provedli jsme úklid a po malé opravě byl chlívek hotov. Společně jsme sháněli krmení a podíleli se o běžné práce, které tato čimnost. Jednou se i stalo, že při úklidu chlívku, nám prasátka utekli  až na náměstí a bylo pozdvižení.  Dvě prasátka utěšeně rostla a my se těšili na zabíjačku. Vše dopadlo trošku jinak. Bylo na nás doneseno, že bez vědomí majitele (Jednoty) chováme domácí zvířata v prostorách provozovny. Přestože nebyl porušen žádná hygienický předpis, museli jsme zabijačku urychlit a odbýt inprovizovaně. Později jsem si část pozemku provozovny  pronajal na zahrádku a naše činnost mohla pokračovat. Prasata už to, ale nebyla. Brojleři a kačeny byli taky dobré. Ostatní část pozemku, na který byl volný přístup, sloužil celému okolí jako smetiště. Postupně jsme ze smetiště udělali poměrně pěknou oplocenou zahrádku s pařeništěm i foliákem. Zavedli jsme vodu a pod..  Námi vysazená třešeň je dnes už velká  a bohatě rodí dužnaté sladké plody. Byla mi provedena nabídka na přenechání zahrádky za pěkné odstupné a tak jsem nájem ukončil. Brzo mi soused z paneláku, kde jsme v tu dobu bydleli, nabídl jinou zahrádku, protože ze Žlutic odcházel. Zarostlá zanedbaná, bez vody a za městem nad pilou. Mě to nevadilo, šlo o prostor pro relaxaci. Po spoustě  práce na rekultivaci, jsme  na jaře konečně vysadili jadody, zeleninu a pod.. Za velkého úsilí jsme nosili vodu, aby se rostlinky  ujaly. Když se zdálo, že máme vyhráno, objevily naší “plantáž” divoce žijící králíci domácí, které někdo vypustil, nebo mu utekly. Půjčil jsem si sklopec (past na odchyt živé drubné zvěře) a stal jsem chovatel sázející kedlubny a sklízejíci čerstvé maso. Další léto jsme tam už nebyli, odešli jsme na čas do Podbořan za prací.

Po šesti letech jsme se do Žlutic vrátili, abychom převzali restauraci Besedu k podnikání. Toto období je spojeno s chováním drůbeže pro kuchyň v restauraci (podnikání má jiné pravidla než měla socialistická Jednota). Zajímavější bylo až pozdější období kdy jsem  kopulil koně a chovný pár prasat (kžíženci z vietnamským prasetem) , pro práci v lese a nebo pro chov a prodej podsvinčat. Celkem dobře se vyvíjející činnost pokazil  společník svými  spekulacemi a podrazi. Vyrovnání jsem úspěště uplatnil až u soudu. Poslední akce v chovu byl vlastně dar. Dostal jsem od známého 5 kachňat. To jsme už měli dům u kostela a tak jsem dar přijal. Měly výběh na dvorku , kde xse občas vyskytovalo i  nalezené štěně. To v nestřežených okamžicích postupně kačeny při svých hrách poranil tak, že jsme je museli zabít předčasně.

Nikdy jsme chování nějakých zvířat neplánovali a jejich chov byla vždy jen shoda okolností. Přesto je to vždy spojeno se zajímavými vzpomínkami 

Vyprávěj , , ,