Vyprávěj

Trapasy – hlavně pro zasmání III.

17 Červen 2013
Comments Off on Trapasy – hlavně pro zasmání III.

Po  uplynutí již zmiňované  dovolené v Bulharsku jsme čekali společně s ostatními na jednom náměstíčku na autobusy, které nás měly odvézt na letiště.  Bylo nás tam dost, protože bylo třeba tří autobusů. Každá rodina postávala u svých zavazadel a kufrů, netrpělivě čekajíc na příjezd autobusů. Po jejich příjezdu a nastupování vznikl pochopitelně chaos a lidské hemžení. Když vše utichlo a všichni již seděli v autobusech, zůstal na prostranství kufr. Na před malou chvilkou plném náměstí se stal tento opuštěný kufr dominantou náměstí.

(Celý příspěvek…)

Poslední společná dovolená.

17 Srpen 2012
Comments Off on Poslední společná dovolená.

V roce 1988,  kdy už naše rodinné dovči probíhaly  v neúplném obsazení (Luďka to s námi nijak nelákalo), jsem zorganizoval poslední společnou dovolenou. Zajistil jsem dovolenou pro celou rodinu  v Bulharsku u moře. V červenci jsme odletěli do Burgasu, kde jsme v blízkém městečku Pomorie, měli zajištěné dva týdny pohody.  Tehdy jsme to prožívali jako normální životní běh. Já si však ten čas u moře a vše co s tím souviselo ve svých vzpomínkách velmi vychutnávám. Jsem přesvědčen, že i ostatní byli navýsost spokojeni. Byly  to pro nás  dny, na které nikdy nezapomeneme a budeme na ně  rádi vzpomínat. Vím, že to zas tak exkluzivní nebylo, ale okořeněno  příběhy, které se v souvislosti s touto dovolenou udály, dostává tato ten patřičný půvab.

(Celý příspěvek…)

Trapasy – hlavně pro zasmání II

19 Listopad 2011
Comments Off on Trapasy – hlavně pro zasmání II

To se mi stalo při odletu na rodinnou dovolenou na letišti Ruzyně. O dovolené píši v článku Poslední dovolená …

(Celý příspěvek…)

Sraz bratranců a sestřenic 2011

16 Září 2011
Comments Off on Sraz bratranců a sestřenic 2011

Po několikaletých hovorech o uspořádání “sleziny”,  jsme se rozhodli pro významný krok a sezvali jsme  bratrance a sestřenice nejbližších příbuzných v linii Sojkovi( Škubnovi, Vaníkovi, Sieglovi, Švíkovi)  – Lacinovi (Pavlovi, Krausovi).

(Celý příspěvek…)

Jak začala být Márynka naše.

10 Leden 2011
Comments Off on Jak začala být Márynka naše.

Zvířátka, která se staly našimi spolubydlícími jsme nikdy neplánovali. Vždy jejich “adopce” byla shoda okolností. U našeho současného a myslím i posledního mazlíka křížence drsnosrstého jezevčíka fenky Márynky je typické jakým způsobem jsme jí získali. Samo to, jak jsme k ní přišli je veselý příběh, který stojí za to, abych mu věnoval větším prostor. A tak jedno zastavení s našimi zvířátky věnuji jenom tomu.

Márinka miminkem

(Celý příspěvek…)

Náš život se zvířaty VIII.

29 Říjen 2010
Comments Off on Náš život se zvířaty VIII.

To bylo už v domě naproti kostelu. Přechodně jsme ubytovali  rodinu Rusů z Kazachstánu, se dvěmi menšími dětmi. Ty přinesly domů malé koťátko – nalezence. Říkali jí Žaneta. Kotě se naučilo chodit i k nám do bytu. Vždy dostalo něco dobrého a  tak se nelze divit. Po čase si tato rodina našla v K.Varech lepší útočiště. Odstěhovali se a Žanetka nám zůstala.

Náš život se zvířaty VII.

26 Září 2010
Comments Off on Náš život se zvířaty VII.

Na mojí hospůdku ve Stebně jsem jednou získal zajímavou osůbku. Vysoký mladý chlapec, který byl vyznavačem toho životního stylu, pro který je typické nošení  černého koženého oblečení s mnoha kovovými doplňky, které se mnohdy zavěšovaly i přímo na části těla. Tíživá personální situace, ale i to, že kluk byl celkem slušný a lidi ho tam brali, mě přesvědčilo, abych ho udělal vedoucím hospůdky. Provoz běžel bez problémů a byla s ním celkem dobrá spolupráce.

Náš život se zvířaty VI.

7 Září 2010
Comments Off on Náš život se zvířaty VI.

Zrekapituluji-li počet a různost zvířat o které jsme  se starali nebo ta, která se s námi jen minula, překvapuje mě, jaký to byl počet. Z některými jsme si vytvořili vřelý vztah jiné jen tak kolem proběhla.  Ať to byl kříženec vlčáka, který nám zbyl po cikánech v domě u kostela, nebo andulka Lojzík,  kocourek Rezeček, kterého jsme v paneláku venčili tak, že jsme ho spustili v košíčku na trávník před panelák a on se za chvilku do košíčku vrátil a trpělivě čekal až ho vytáhneme zpět do bytu.

(Celý příspěvek…)

Nenaplněné ambice

22 Srpen 2010
Comments Off on Nenaplněné ambice

Jednou jsem zaslechl jak si babička posteskla:” Náš Oldřich byl šikovnej na muziku a tak jsem  chtěla, aby se naučil na tahací harmoniku. V krizi, ale nebylo na důležitější věci, nátož na učitele nebo na harmoniku, třeba starší”. Tato rodinná ambice však tímto neskončila. Přání babičky se přeneslo na mého otce a potom i na mě. Mě se to také nepodařilo, ale věřím svým vnoučatům, že naplní tuto ambici a osvojí si hru na nějaký hudební nástroj , byť jako amatéři. 

(Celý příspěvek…)

Náš život se zvířátky V.

14 Srpen 2010
Comments Off on Náš život se zvířátky V.

V roce 1985 jsem se rozhodl změnit zaměstnání. Můj zaměstnavatel nebyl ochoten mě vyhovět ve změně pracovního zařazení a v místě nic vhodného nebylo. A tak se rozhodlo, že jsme odešli za prací do Podbořan a tam vedli větší restauraci “Národní dům”.  Jednoho dne nám učnice ( provozovna současně sloužila k výuce učňů) přinesna fenku neurčité rasy, nejvíce se to podobalo přerostlé jezevčici. Potom, co mi byl sdělen její osud,  jsem přestal protestovat a souhlasil s její “adopcí”. 

Jiřík s Bobinou na výletě v Dubině u babičky v r. 1988

Bobina v r. 1986

(Celý příspěvek…)

Další stránka »