Malé žlutické lži aneb co v kronice nenajdete 2.
Po určitou dobu po sametové revoluci bylo časté, že německá (sudetská) občanská (nebo jaká) sdružení a iniciativy věnovaly určité finanční prostředky na obnovu památek, které byly pravděpodobně spojeny z jejich historií. S dobou, kdy zde, v pohraničí, členové oněch spolků bydleli. Zpravidla se jednalo o církevní stavby.V našem okolí to byla kaplička v Týništi, hřbitovní kostel v Chýších, kostel va Skocích, apod. Ve Žluticích bylo vybráno okolí kostela. Terenní úpravy a renovace pomníku padlým žlutickým občanům v I.světové válce (1914-18). Objektivně vzato šlo o prospěšnou akci, která vzhledově místům, kde se uskutečnila, velmi prospěla. Dnes už si ani neumím vybavit jak to před našim kostelem vypadalo. Postevené kamenné zídky, vysazení tújí, úprava terénu a zrenovovaný památník udělalo z tohoto místa příjemný kout Žlutic.
Památník byl dobře zrenovován, jména občanů, kteří se z války nevrátili, byly obnoveny. Pomník byl doplněn dvěma mramorovými deskami, kde na jedné česky a na druhé německy je připomenuto k jaké události se tento pomník váže.
Vše proběhlo ke všeobecné spokojenosti. Příchozí turisté pak mohli obdivovat tuto památku v důstojném prostředí a děje se tak dodnes. Jediným narušením klidného průběhu této prospěšné akci bylo, kdy nějaký pražský historik při své turistické výpravě zjistil, že texty na nově doplněných deskách se neshodují. Zatímco český text vzpomíná na události v létech 1914 – 18, německý vzpomíná na jejich vyhnání v roce 1945. To ze strany Němců bylo zneužití tohoto pomníku.
Dnes už nikdo nepátrá jak k tomu došlo. Pravděpodobně nikdo z české strany, kdo znal dobře německy text dodaný Němci nezkontroloval. Německou stranou dodaný text pak řemeslník, neznající německy, začal tesat do mramoru.
Nápravu pak muselo udělat město Žlutice.
