děda Viktora
Povím vám příběh, kterému je letos sto let. Z doby, kdy naše vlast ještě nebyla Česko ani Československo, ale jen Čechy součást Rakouska-Uherska. Vzpomenu si na to, když cestujeme do Prahy a vidím uzavřené uhelné doly mezi Novým Strašecím a Stochovem, kde děda, který je jmenoval Václav Viktora, pracoval.
Děda byl z Rynholce a blaznivě se zamiloval do Aničky Valešů z Mšeckých Žehrovic. Moc na ní žárlil a na tanečních zábavách se zlobil, když po ní pokukovali jiní kluci a často se i kvůli tomu pral. Márynka (naše babička) se za to styděla, zlobilo jí to a vnímala to jako svou ostudu. Dědu, aby předešli babiččinému trápení, nechali povolat na vojnu a měl šest let sloužit u dragounů někde na východ od Prahy. Tím se však nic nezměnilo, protože děda z vojny utíkal a hrozilo, že bude mít velké problémy se zákonem. Proto babička využila nabídly odjet do Ameriky, do české rodiny jako kuchařka a pomocnice v domácnosti. Předpokládalo se, že sejde-li dědovi z očí sejde i z jeho srdce a bude vyřešeno. Ale ani toto nebylo pro dědu překážkou. Z vojny zběhl i s erárním koněm, kterého v Německu prodal a za utržené peníze koupil lodní lístky a do Ameriky z babičkou odjel. Dezerce a krádež erárního koně byla těžkým zločinem a zavřela mu cestu zpět do vlasti.
Seznam cestujících odjíždějících do USA, kde lze jména našich prarodičů nejít
Loď, kterou děda s babi do USA skutečně odpluli
Záznam imigračního úřadu USA, který svědčí o legalizaci mích prarodičů pobytu v USA
Po I. světové válce, když po rozpadu Rakouska- Uherska vznikla naše republika, neměl děda, jako silný vlastenec, neměl v Americe stání. Přestože si již v tu dobu vybudoval dobré postavení mezi krajany a měl dobrou práci, stále víc ho to táhlo zpět do vlasti. Nakonec se rozhodl vrátit se , asi v roce 1923, zpět do již Československa. Tam cestoval jen s babičkou Aničkou, zpět už s dětmi ( dcerami Vlastou- teta, Marií- moje maminka)
Děda zemřel v květnu roku 1957. Pochován je stejně jako babička na hřbitově v Novém Strašecí.
