Lacinovi.cz

Jedno ze zvířátek nás potkalo za naší působnosti na horské chatě v Jáchymově. Tehdy (rok 1973) jsme vyhráli výběrové řízení na správcovství v rekreačním zařízení  “Bratrství” v Krušných horách nad Jáchymovem. Majetel tohoto zařízení byl Kombinát Vřesová. Prožili jsme tam jedny z nejkrásnějších let našeho života. Z oblibou říkám: “ten mejdan trval čtyři roky”.

Ze zápisu jednání RM jsem se dozvěděl, že FC Sokol nabízí městu odprodej ubytovny na kluzišti za 1.-Kč. Je to další z mnoha důkazů o neschopnosti funkcionářů FC.  Zmizí tak z mapy Žlutic služby, zajišťující levné a hromadné ubylování, které ve Žluticích chybí úplně. Sokol tak dává  jednu z těžkých úderů turistice a cestovnímu ruchu v našem městě. Pohřbil minimálně dvě pracovní místa. Navíc  se zbavil možnosti přímu minimálně 100 tis ročně do svého rozpočtu. Nebudu dále vyjmenovávat dalši  potencionální výhody a možnosti vyplývající z pouhé skutečnosti, že ubytovna bude v provozu a bude mít trvalé zaměstnance. Zjednodušeně řečeno – tunel na jehož konci jsou 2-3  úspěšné ročníky A mužstva  fotbalistů (ostatní družstva asi nic).

V našem společném soužití s babičkou Anežkou jsme se občas setkali s  nějakým zvířátkem, které jsme pak přijali jako člena rodiny. Dnes, když si všechny naše “mazlíčky” připomínám, mě překvapuje  jejich počet. Nezdá se to, ale za 40let jich pár bylo. Je nesporné, že obohatily náš život. Uměly si nás, i když každé zvířatko něčím jiným, získat tak, že dnes na ně vzpomínáme z velkým dojetím. Co legrace a hezkých chvil nám připravily. A to jen tak, jakoby navíc, k našim zážitkům běžného života, který jsme žily nezávisle na jejich přítomnosti. Jako by se snažily žít pro naší radost. Jako odměnu za tu trochu péče a dobrého zacházení.

Před nedávnem jsem zaslechl v rozhlase zajímavou informaci o tom, že v sousedním Polsku uvažují o tom, že šachy zavedou do škol jako povinný vyučovací předmět. Nápad je to určitě dobrý. Šachy nejsou jen pouhou hrou. Při proniknutím do jejich tajů a nelezení analogie pro běžný život, je velmi pravděpodobné, že to lidem osvojívši si tyto taje, bude pomáhat řešit běžné problémya možná i vážná rozhodnutí. Určitě je to však naučí jak k problémům přistupovat a způsob jak je řešit. Šachy jsou nejen gymnastikou mozku, ale i dobrým návodem jak se v životě chovat.

Jezdívá ke mě známá, která se služebně pohybuje  po celém Karlovarském kraji a ještě po Tachovsku. Má tedy možnost srovnávat města, místa apod. Svěřila se mi, že tak smutný a tísnivý pocit, jako ze Žlutic má málo kde. Z čeho její pocit vyplývá  nejlepe vysvětluje její  popis  vjezdu do Žlutic, který mě utkvěl v paměti.

Často se u “stolu rejpalů”  kritizuje a diskutuje politika a hlavně činnost Poslanecké směmovny. Onehdá se se toto téma sklouzlo na komunální rovinu. Dost to členům PS pomohlo k lepšímu. Z hovoru a přetřásáním různých problémů a kauz v našen městečku, vyplynulo, že je záchranou pro pro republiku, že tam jsou právě oni a nikoliv lidé jako v našem Zastupitelstvu  města.

Osazenstvo tohoto stolu v naší hospůdce  má pokaždé jiné obsazení. Názory,  postřehy apod. jsou anonymní. Jedná se o obyčejné lidi. Nejde o nějaké ustálené seskupení politické či nepolitické. Tyto hospodské hovory však mají svou moudrost a je v nich dost pravdy. Články od tohoto stolu jsou vybírány náhodně .

Přečetl jsem si příspěvek “Máme rádi Kadaň”, kde se toto pěkné město srovnává se Žluticemi. Nezdá se mi férový srovnávat tak rozdílná města s tak rozdílnými parametry a vůbec předpoklady. Chtěl jsem na to reagovat na tento “skorofaul” v diskuzi pod tímto článkem. Přišel jsem na to, že mě vlastně chybí protiargumenty. O způsobu kritiky a v jakém  kontlextu byla vyslovena lze diskutovat, ale fakticky je pravdivá. Proto můj příspěvek budiž reakcí na tento článek. Pro pořádek a přehled se přidržím témat a číslování.

Proč říkám moje Kadaň když patří všem kdo v ní žijí?

Jak pošetilé je hodnotit rodiče jen podle toho jak na svě děti ječí nebo jak je omezují v jejich rozletu.

Vezměme to z nejprve z pohledu dětí. Jak je únavné neustále poslouchat rodiče, který když přijde domů je jeho první zájem jaký jsou známky, jestli má splněné povinosti a šup do kuchyně a hledíc sám sebe frfňat nad tím, že není zase podle nich. Neustálé příkazy a nával povinností a poučování je pro tu malou dětkou duši opravdu přítěž a co si budeme povídat, nás samotné to obtěžovalo a připadalo nám to nekonečné. V dobách dospívání kdy s každým zalomcují hormony,  si procedí zkrz zuby každý adolescent památnou větu. Nebudu jako rodiče.