Titulek jsem si vypůjčil ze Žlutického zpravodaje. Tímto oslovením je uváděn pravidelný příspěvek Žlutického starosty, kterým neformálně oslovuje své spoluobčany, aby jim sdělil zpravidla nějakou aktuální záležitost, svůj názor na dění ve městě apod..
Zrekapituluji-li počet a různost zvířat o které jsme se starali nebo ta, která se s námi jen minula, překvapuje mě, jaký to byl počet. Z některými jsme si vytvořili vřelý vztah jiné jen tak kolem proběhla. Ať to byl kříženec vlčáka, který nám zbyl po cikánech v domě u kostela, nebo andulka Lojzík, kocourek Rezeček, kterého jsme v paneláku venčili tak, že jsme ho spustili v košíčku na trávník před panelák a on se za chvilku do košíčku vrátil a trpělivě čekal až ho vytáhneme zpět do bytu.
Jednou jsem zaslechl jak si babička posteskla:” Náš Oldřich byl šikovnej na muziku a tak jsem chtěla, aby se naučil na tahací harmoniku. V krizi, ale nebylo na důležitější věci, nátož na učitele nebo na harmoniku, třeba starší”. Tato rodinná ambice však tímto neskončila. Přání babičky se přeneslo na mého otce a potom i na mě. Mě se to také nepodařilo, ale věřím svým vnoučatům, že naplní tuto ambici a osvojí si hru na nějaký hudební nástroj , byť jako amatéři.
V roce 1985 jsem se rozhodl změnit zaměstnání. Můj zaměstnavatel nebyl ochoten mě vyhovět ve změně pracovního zařazení a v místě nic vhodného nebylo. A tak se rozhodlo, že jsme odešli za prací do Podbořan a tam vedli větší restauraci “Národní dům”. Jednoho dne nám učnice ( provozovna současně sloužila k výuce učňů) přinesna fenku neurčité rasy, nejvíce se to podobalo přerostlé jezevčici. Potom, co mi byl sdělen její osud, jsem přestal protestovat a souhlasil s její “adopcí”.
Jiřík s Bobinou na výletě v Dubině u babičky v r. 1988
Bobina v r. 1986
Vladařské slavnosti už mají svojí tradici a svou historii. Zdá se mi to natolik zajímavé, abych se nad touto pravidelnou událostí podrobně pozastavil. Bude to sice můj pohled na Vladařské slavnosti, ale bude objektivní a uvedené údaje budou pravdivé.
Toho dne se Joe Smith vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu. Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.
Známý německý týdeník Stern zveřejnil ironický dopis Němců Řekům v němž připomínají, že SRN dalo do EU nejvíc peněz.
Složení Zastupitelstva města Žlutic je jasně levicové. Je tedy logické, že i jejich rozhodování ovlivňuje levicové myšlení. Není to právě toto důvodem proč jde ve Žluticích většina rozhodujících věcí dost pomalu a těžkopádně? Pro podpoření mého názoru, ale i pro zajímavost přidávám příspěvek ze stránek: http://www.kohovolit.nazory.cz/. Vzhledem k statistickým údajům z roku 1947, kdy jsme jako Československo měly 7 nejvyšší životní úroveň na světě (v roce 1989 jsme byly na 178 místě) a byly jsme druhý nejméně postižený stát druhou světovou válkou v Evropě a s ohledem na stav ekonomiky v roce 1989, zdáji se mi údaje z článku realné.
Pro úplnost tohoto tématu se musím zmínit i zvířatech, ktéré jsme chovali pro jejich užitek – hospodářská zvířata. Bylo jich celá řada a mnohdy je jejich osud a soužití s námi nezajímavé. Vzpomenu je chronologicky a zastavím sem jen u těch, které jsou spojeny s veselou příhodou nebo jinou zajímavostí.
U stolu rejpalů se semele ledacos. Kdo ví do jaké míry ti je drb a do jaké míry je to pravda. Ale jak se říká: na každém šprochu je pravdy trochu. Vybral jsem několik perliček z činnosti naší radnice o kterých byla u našeho stolu řeč.
