Náš život se zvířaty VI.
Zrekapituluji-li počet a různost zvířat o které jsme se starali nebo ta, která se s námi jen minula, překvapuje mě, jaký to byl počet. Z některými jsme si vytvořili vřelý vztah jiné jen tak kolem proběhla. Ať to byl kříženec vlčáka, který nám zbyl po cikánech v domě u kostela, nebo andulka Lojzík, kocourek Rezeček, kterého jsme v paneláku venčili tak, že jsme ho spustili v košíčku na trávník před panelák a on se za chvilku do košíčku vrátil a trpělivě čekal až ho vytáhneme zpět do bytu.
Či nalezené štěně Ainy, která nám při svých hrách zlikvidovala všechny kachňata. Nelze vynechal párek vepřů, které jsem měl společně se známím, abychom obchodovali s podsvinčaty. S tím známým se kterým jsem měl i koně. Všechny a tato “setkání” se zvířaty byla zajímavá, někdy veselá i dojemná. V každém případě stála za to i když to byla mnohdy jen krátká epizoda.
