Nejnovější turistická atrakce ve Žluticích
Poslední letošní hezké dny využili turisté ke krátkým výletům. Jedna rodina s dětmi zabloudila i do Źlutic. Při procházce po městě došly i ke kostelu. Zatímco rodiče se věnovali obdivování kostela a čtením jeho historie ve vstupním prostoru kostela, děti se obdivovaly domu naproti. Dům čp.122, určitě každý žlutičák zná. Oprýskaný a zanedbaný s otlučenou fasádou, díky které se objevují nápisy a znaky evidentně předválečné. Židovská hvězda napovídá, že s tímto domem může být spojena nějaká lidská tragédie. Což podporují i prosvítající německé nápisy. To vše s nevzhledným okolím, nahrálo turistům pohotovou odpověď na dotaz svých zvídavých dětí . Na otázku proč ten dům je takový, ihned odpověděli, že je to vybombardovaný ještě z války. Nevymyslel jsem si to, nejsem sám kdo to slyšel. Vlastně každý cizí návštěvník věnuje prohlídce této stavbě nejméně stejně času jako kostelu a okolí. Stává se to chtě- nechtě turistickou atrakcí – památka na II.světovou válku a snad i s náznakem na řešení židovské otázky.
To, že nazývám tento dům turistickou atrakcí je pochopitelně nadsázka. Asi ho většinou vnímáme spíš jako ostudu a místo, kterým se Žlutice nemohou chlubit. Kdo je hlavní viník za tento stav je jasné. 15 let je jasné kam to dospěje. Ptám se ale, co udělaly kompetentní úřady. Pokusily se tento vývoj nějak ovlivnit? Nebo snad vůbec nic? Je tomu už více jak 10 let co jsem učinil pokus o nějakou akci. Opadávající omítka a části střešní krytiny a mech, které se čas od času snesly na zem a ohrožoval kolemjdoucí i návštěvníky mojí provozovny sedící na předzahrádce. Úředník, který se mnou jednal (pravda, že neoficiálně), mě řekl, že pokud není stížnost písemná není co řešit. Na moje ujištění, že to není problém, mě řekl, že si musím uvědomit, že můžou být pak stížnosti na provoz mého baru.Ty pak můžou skončit uzavřením provozovny. Po tehdy nedávném úředním faulu, který ukončil moje podnikání v jiné místní restauraci, jsem na tuto vyhrůžku raději slyšel. Kdo by chtěl přijít o práci. Na můj dotaz, co mám tedy dělat, mě řekl, že když mě to vadí, tak ať dům prodám a odejdu ze Žlutic. Jiný úředník, jindy a při jiné příležitosti, mě odbyl argumentem, že můžu být rád , že mě dům, v e kterém nyní bydlím, město prodalo. Nemluvím o tom, aby se někdo pohoršil nad jejich postupem a politoval mě. Je to jednak dávno a navíc se necítím nijak poškozený. Jen je vidět jak jsou kompetentní nedůslední a neochotní využít nebo alespoň vyzkoušet všechny možné zákonné možnosti zjednat nápravu.
Moje pokusy o částečné opravy, na kterých jsem se chtěl nezištně podílet, nebo návrhy na odkoupení nebyli majitelem vyslyšeny. Můj poslední pokus odkoupit od města přilehlý pozemek, abych alespoň zvelebil okolí, byl zamítnut. Zákonná lhůta pro odpověď na mojí žádost byla několikanásobně překročena a řešena až po mé urgenci při náhodném setkání s dalším úředníkem (s ohledem na to, že na chod městského úřadu je vyčleněna “jen” 25% rozpočtu města, snad lepší práci od úředníků nemůžeme chtít). To, že to bylo zamítnuto s tím, že město neuvažuje tento pozemek prodat, mě není vůbec jasné. Po zimě bude tento objekt neprodejný. Místo to není tak atraktivní, pozemek jak dlaň a za peníze, které by koupě a rekonstrukce nemovitosti stála, by si jinde bylo možné pořídit či postavit nový domek . Nejspíš bude domek dál dělat několik dalších let ostudu až úplně spadne. Všichni se budou pohoršovat a úředníci i zastupitelé nebudou cítit své zavinění. S tímto přístupem a způsobem práce se nelze divit, že ve Žluticích je např. koupání jaké je , že budova statku (nad Hrábím) je taková jaká je , že kluziště je jenom pro zlost a pod. Snaha o podporu turistického ruchu je chvályhodná. Nemyslím ale, že by Katova ulička nebo cyklostezka do Bochova podpořila turismus natolik, že by se nemuselo něco udělat pro nedostatky na místech kde několikrát ročně proběhnou akce středoevropského významu.
