Žluticko, dvacátá léta minulého století II.
Ve spoustě zajímavých údajů o našem regionu (ve kterém budu pokračovat) mě zaujala i část této knížečky, ze které je jasné jak krásný a vlastenecký vztah měl autor tohoto dílka (Miroslav Svobodný) k našemu kraji, k našemu domovu. Posuďte sami:
Jen tak zběžně prohlížejme si politický okres Žlutický, který jest jen částí tohoto českého ráje, kouteček jejž nám vykázal Bůh. Což jsme tu shledali bohatství, krás i jiných důležitostí ! Jak často napojena tato země krví našich předků, kteří jí bránili, aby nám jí zachovali! Kolikrát obrácena ta hrouda rodné země a zkropena potem našich dědů, kteří jí v potu tváře obdělávali, aby skýtala skývu chleba jim a jejich potomkům? Kolikrát dotekly se rty té půdy nade vše drahé a prosily ji slzy těch, jimž bylo ujíti z vlasti ?
Což tu přestalo bití šlechetných srdcí a upraveno jim lůžko v lůně země této, kde i my jednou budeme spáti věčný sen ! Sem, v tuto země část, postaven jsi, abys i ty po příkladě svých předků země té si vážil, jí ctil, miloval a snažil se opět zasaditi zde pevné základy češství, které zde v dobách slávy české tak věrně a pevně se projevovalo. Kéž dostane se země tato zpět do vlastnictví českého, a stane se se svým Vladařem opět strážcem našeho drahého státu.
Text je bezmála 100 let starý a tak zní asi trochu archajicky. Obsah však i v době evropského blahobytu, stojí za zamyšlení.
