Úvodní stránka » Vyprávěj » Trapasy – hlavně pro zasmání II

Trapasy – hlavně pro zasmání II

19. Listopad 2011

To se mi stalo při odletu na rodinnou dovolenou na letišti Ruzyně. O dovolené píši v článku Poslední dovolená …

Při odevzdávání našich dokladů  k odbavení před odletem, jsem zjistil, že jsem zapomněl doma kolky.  Bez  těchto by byly  doklady neplatné. Ve 2 hodiny ráno a  na letišti to byl skutečně problém, který nebylo jen tak jednoduché  vyřešit. Mé zoufalé dotazy u kolemjdoucích na možnost odprodeje kolků, nevedly k ničemu. Chodíc po odbavovací hale jsem zaměřil prodejničku občerstvení a svitla mi naděje. Bufet byl uprostřed haly.  Byl kulatý. Obslužný pult byl  dokola  a tak  byl kolem bufetu hrozen lidí ze všech stran a nebylo jednoduché se k pultu probojovat.  Nevznikala ani žádná fronta, kde by bylo jasné kdo je na řadě.  Lidu tam bylo jak much a na řadu přišel ten nejbojovnější, který se uměl  prosadit až k pultu a potom na sebe upozornit některou z prodavaček.  Nemajíc jistotu, že požadované kolky tam budou mít,  jsem musel zvolit velmi bojovnou taktiku, abych  vůbec zjistil, zda kolky vůbec mají a neztrácel čas zbytečným čekáním.  Začal jsem tedy bojovat, protože domluvit se s čekajícími lidmi nešlo. Způsob mého boje o pozice měl prachmalou naději.  Navíc nápadnost s jakou jsem to dělal,  jsem ostatní spíš popudil.  Po deseti minutách boje jsem nepostoupil ani a metr a měl jsem pocit, že lidí ještě více přibývá. Začal jsem tedy na dálku pokřikovat na prodavačky otázku zda  kolky mají.  Přetížené prodavačky byly apatické a  na nějáké výkřiky nereagovaly. Zkusil jsem proto k volání, navíc ještě  nápadně gestikulovat. Tímto chováním jsem upoutal pozornost snad všech čekajících a hleděli na mě jak na blázna.  Ale nakonec jsem přece jen  dosáhl  svého a přes hlavy čekajících jsem začal s prodavačkou komunikovat. V hluku haly to bylo problém a tak se  prodavačka přeslechla a odposlechla místo kolky, že sháním holky.  Očividně jí to pobavilo a využila to ke zpestření své náročné pracovní směny. Začala mě zasvěceně informovat o místech v Praze,  kde se v tuto dobu dají holky sehnat. Křičela to na mě přes ostatní, že to nemohl nikdo neslyšet, navíc takovým slovníkem, že to zaujalo všechny přítomné. Hlučení haly stichlo, aby bylo dobře slyšet a poslouchaly snad i zaparkovaný letadla. Všichni se na mě otočili a prohliželi si zvrhlého sexuálního loudila. Proti své vůli jsem byl středem pozornosti a červený jak koňský buřt  jsem se dal okamžitě na ústup, abych zkrátil svou neúnosnou ostudu. Zcela zdrcen jsem rezignoval a smiřoval se se ztrátou peněz za propadlý zájezd a připraven na úplné znemožnění se v očích dětí a manželky. Naštěstí jeden z přítomných měl pro mě radu. Doběhl mě a poradil, že před halou jsou taxiky a v Jindřišské ul. v centru Prahy je Pošta, která je otevřená 24 hod. denně. Za 40min jsem byl zpět i z potřebnými kolky. Stresující napětí  ze mě spadlo a my mohli klidně zahájit dovolenou.  To jsem ale netušil, že to nebyl jediný trapas, který jsem si na této dovolené “zavařil”. O tom, ale příště.

Vyprávěj , ,